Letošní EO (23.-26.7.2015) bylo tak nějak výjimečné. Ať už svým průběhem, tak hlavně počasím. Ale hezky popořadě. Tento rok mělo tu čest pořádat Evropský pohár v agility Německo, které zvolilo pro místo soutěže městečko Rieden, přesněji jezdecký areál Gut Matheshof u tohoto malebného městečka. Zdejší rozlehlé louky a přilehlý les byly jako stvořené pro volnočasové aktivity mezi závody a musím uznat, že volba místa se jim opravdu povedla. Běhalo se na písku s geotextílií, na naše poměry trochu nestandardní povrch, takže chvilku trvalo, než se s tím týmy srovnaly. Parkury byly čtyři hezky naskládány vedle sebe. Z tribun tak měl divák možnost sledovat zápolení ve všech kategoriích zároveň. Jako každý rok se účastnili EO zástupci států nejen evropských, ale mimoevropských. Konkurence byla obrovská, jen pro představu kategorie small čítala 196 týmů, medium 182 týmů a large kategorie se zúčastnilo na 399 týmů. Letošní českou výpravu obohatili i dva členové klubu Jumpingdogs, a to v kategorii small Áďa Havlíková s pinčicí Baylies a v kategorii large Bára Mandíková s borderákem Wookieem.
Cesta nebyla dlouhá, přijeli jsme ve čtvrtek ráno, ubytovali se (postavili stany) a seznámili se s okolím. Poté proběhl „meeting“ české reprezentace, následovala veterinární přejímka, trénink a slavnostní ceremoniál. Poté hurá připravovat se na následující náročné dny – každý po svém J.
První závodní den, tedy pátek, byl věnován závodům v družstvech. Zde se české výpravě povedla první senzace, uváděna jako výjimečná, a to kvalifikace dvou large družstev a tří družstev small/medium do finálových běhů družstev, v nichž zářily obě Jumpingdogs reprezentatky. Navíc si čeští vlastenci mohli vychutnat tóny naší hymny za společného zvuku plápolání českých vlajek. Česká repre družstev small/medium se umístila v kvalifikaci na všech třech stupních vítězů. Nemalým úspěchem bylo 2. a 8. místo v katgorii large. To si samozřejmně požadovalo řádné zapití ve večerních hodinách. Podobného názoru byla drtivá většina ze „stanového městečka“ J
Přelom pátku a soboty se dostáváme k méně příjemné výjimečné věci. Počasí. Tento přechod dnů definitivně rozhodl o „životě“ nejednoho výstavního stanu, tak často používaného na agility závodech. Nenadálá změna počasí a především silný vítr prověřil schopnosti každého táborníka ohledně správně ukotveného stanu. Bohužel na tom našem se podepsal vysoký věk a i přes veškerou snahu už se s námi zpátky do Česka nepodíval.
Ale teď zpět k závodům. Sobotní den přinesl náramnou podívanou v individuálních bězích. I zde podala česká výprava úžasný výkon a převedla, že Česká republika i přes svou velikost má stále co kvalitativně nabídnout. Když s dovolením pominu tradičně nadstandartní výkony našich stálých reprezentantů (které budou určitě mnohem poutavěji rozepsáný v „odborných“ článcích) a zaměřím se jen na naše horká želízka z klubu Jumpingdogs, kdy svými čistými běhy si Barča s Wookieem zasloužila kvalifikaci do nedělních finálových běhů jako nejlepší český large. Aďa s Baylies opět předvedla své trisko běhy a díky 6. místu v agility open se taktéž kvalifikovaly za jednotlivce do nedělního finále. Takže si ty naše holky šikovné neodpočinuly ani v neděli. Proto jsme my nezávodící, kteří se o ně starali a hlídali, aby něco nepropásli, museli obětovat za ně a opět museli slaviti. No vítězství se musí zapit 
Neděle byla věnována finálovým běhům družstev a jednotlivcům. Jelikož už týmů nebylo tolik, parkur jen jeden, byla neděle uvolněnější a tak nějak si ji divák více užíval. Jedinou nepříjemností byl neustávající silný vítr, který pravidelně co hodinu odnesl některý stan směrem k nebesům, nepočítaje občasnou písečnou bouři, která se zdvihala z parkurů. Ani to však závodníky neodrazilo a byli ochotní podat své nejlepší výkony za každou cenu. Finále družstev bylo již tradičně uskutečněno „parkurovou štafetou“, kdy každý člen ze čtyřčlenného družstva měl vlastní část parkuru a až po jeho celkovém dokončení mohl odstartovat další. Jak se dalo očekávat, zde hrály hlavní roli chyby a odmítnutí. Celkově platilo, že kdo se nediskl, obsadil dobrou pozici. Zde se naší výpravě bohužel moc nedařilo a ani jednomu z kvalifikovaných družstev se nepovedlo proměnit jejich šance. Finálově běhy jednotlivců by se daly shrnout jako hra o setiny, jelikož právě ty rozhodovali o pozicích. I parkury byly spíše stavěny do rychlosti a vytrestali každého, kdo jen trochu některou část podcenil. Pokud se opět zaměřím na výkony našich klubových reprezentantek, opět nemohu nevyzvednout čisté běhy Barči a Wookieeho, dí ky nimž obsadili 16 pozici, což na tak mladého pesana není vůbec špatné. Ádi s Bejkou se bohužel už tak nedařilo a projevila se celková únava a i přes veškerou snahu a nadějně vypadající běhy se holkám nepovedlo doběhnout.
A celkový dojem z letošního EO? Když pominu zmiňovaný devastační vítr a odmyslím ty vysoké teploty a spalující slunce, určitě nelituji, že jsem se mohl opět podívat na tak velké závody, které mají úplně jinou atmosféru, než na jaké jsme v ČR zvyklí. Kde jinde si můžete také prohlédnout elitu v podstatě z celého světa a načerpat nové poznatky nejen okolo psích sportů.
