V sobotní podvečer 19.12.2015 se konal na našem cvičáku vánoční večírek, za uspořádání děkujeme Verči a Pavlíkovi. Klubovna se proměnila ve sváteční místo a všichni jsme se tam cítili moc dobře a plni vánoční atmosféry. Nechyběl stromeček a pod ním plno dárků, jak pro pejsky, tak pro pánečky. Celý večer byl velmi příjemný a provoněný vánočním cukrovím, svařákem a i vůní špekáčků na ohni. Jsem velmi ráda, že jsem se mohla takového super vánočního večírku zúčastnit.

V sobotu krátce po poledni se sešlo několik lidských a mnoho psích členů a přátel klubu Jumpingdogs, aby vyšlápli na předadventní česko-rakouskou procházku. Sraz byl u valtické Reistny, odtud se šlo stezkou lemovanou vinohrady, která je nazývána „bosou nohou“, a vede z Čech do Rakouska a zpět. Po cestě je několik zastavení, kde se ukázalo, kdo z nás je stále hravý jako dítě a neváhá vyzkoušet kolikrát krkolomné atrakce, a koho nerozhází ani naškubnutá kaťata, hlavně že jízda na klouzačce stojí za to. Procházka netrvala ani dvě hodiny, ale díky studenému počasí a vysílení ze všech atrakcí po cestě se konalo několik posilňujících přestávek – svačinu jsme snědli po necelé hodince – druhou zastávku jsme využili k vyzkoušení lehátek na slunečné straně kopce. Přestože nás byla slušná tlupa, žádný incident se nekonal. Nikdo se nezranil, psi se neservali, procházka proběhla tedy nad očekávání příjemně a klidně. Až na ta natržená kaťata

V sobotu 7. Listopadu jsme zavezli do psího útulku Minaret v Bulharech granule a konzervy, které náš klub věnoval psům bez domova. Paní Nunvářová nás jako vždy vřele přivítala a ukázala nám všechny ty opuštěné dušičky. Věříme, že jsme naší nadílkou aspoň trochu přilepšili všem, kteří nemají tolik štěstí jako ty naše psiska. A proto – mysleme na ně i v dalších časech… 

Sobota 26. září 2015

Poslední zářijová sobota byla sice deštivá a rozhodně se nedala nazvat babím létem, přesto se dostavilo kolem osmi desítek agility nadšenců na každoročně pořádané závody Burčákcup. Tento závod je mezi účastníky oblíben především pro svoji přátelskou až rodinnou atmosféru – je to přece jen něco jako oslava – v tento měsíc před několika lety byl oficiálně otevřen náš cvičák v Nejdku. Oproti minulému roku se však počasí umoudřilo již v dopoledních hodinách. Dokonce jsme v podvečer zahlédli i slunce. Nejpozitivnější zpráva dne však byla, že oproti loňsku na konci závodů jsme místo bláta měli na parkuru trávu, což v ten den ráno nikdo nečekal J

Závodníci se začali hlásit na prezenci ve čtvrt na osm, pak se přeměřovali ti, co poprvé startovali na oficiálních závodech, a kolem osmé hodiny už vyběhl první tým na parkur. Soudcoval Tomáš Glabazňa, který nachystal pro závodníky zajímavé běhavé a zároveň technicky náročné tři běhy a jeden finálový pro nejlepší týmy. Zařazeny byly agility a jumping, závodníci si nově mohli složit zkoušku. Každý „čistý“ běh byl odměněn smeknutou čepicí pana rozhodčího, což určitě také přispívalo k příjemné atmosféře závodů.

Ti, co zrovna neběhali, mohli využít výborným catering – občerstvit se dalo jak grilovaným selátkem, cigáry či toasty, tak dobrým pivem a samozřejmě burčákem. Káva a čaj na zahřátí se určitě taky hodila, obzvláště v ranních chladných hodinách.

Po každém běhu byli vyhlášeni vítězní závodníci, kteří si odnášeli kromě hodnotných cen štědrých sponzorů i pěknou vzpomínku v podobě medailí a koštýřů. Na bedně vítězů se objevilo i několik členů našeho klubu, např. Adéla Havlíková, která začátkem října bude s pinčicí Bejkou reprezentovat Českou republiku na mistrovství světa agility v italské Bologni.

Dalšími závody, které bude pořádat klub Jumpingdogs Lednice, budou oficiální závody Podpálavská drkotačka, která se bude konat v únoru příštího roku v mikulovské koňské hale. Na tyto závody Vás srdečně zveme, přijďte poměřit síly s našimi členy v dalším ročníku!

                V letošním roce se cítím opravdu jako obyvatel země, která je srdcem Evropy. Přispívá k tomu fakt, že významné mistrovské závody se odehrávaly v přilehlých státech s Českou republikou. Také mezinárodní mistrovství v agility pro křížence, psy bez i s průkazem původu a paraagility pro handicapované psovody nebylo výjimkou. Vyznavači tohoto sportu, ať už pasivní či aktivní, to letos měli opravdu za humny a měli možnost zavítat a podpořit tak ohromnou akci, jakou IMCA, PAWC beze sporu je.
                Letošní ročník se konal v rakouském Traunu, pro tento závod typicky v kryté hale. Jen pro objasnění, hlavní důvodem je potřeba zajistit povrch, po kterém by se mohli bez větších problémů pohybovat handicapovaní handleři a zároveň aby vyhovoval psům. Proto volba kryté haly a umělé trávy jako povrchu.
                Jako každý rok i tento vyslala Česká republika svou reprezentaci, aby porovnala síly s ostatními státy. A jako každý rok se čeští agiliťáci ve výsledkových tabulkách neztratili a domů se vraceli obtěžkání „drahým“ kovem. K české reprezentaci tento rok přispěl i klub Jumpingdogs Lednice, který vyslal svou závodnici Barboru Mandíkovou s nadějným mladým borderákem Wookieem.
                Vše začalo ve čtvrtek veterinární přejímkou a tréninky, díky nimž si mohli závodníci a jejich čtyřnozí svěřenci vyzkoušet povrch a překážky, které budou použity při závodech. Čtvrtek byl zakončen slavnostní ceremonií a vyvěšením putovní vlajky se znakem IMCA, PAWC. I tento rok byla účast obrovská, na 17 států.
                Běhy byly rozprostřeny do třech následujících dnů, kdy se průběžně střídaly běhy normálních a parazávodníků a i letos se člověk nestačil divit, jak pevné odhodlání mají lidé, ke sterým život nebyl tak štědrý a co vše dokáže touha postavit se na trať a spolu se svým čtyřnohým kamarádem ukázat, že skoro nic není překážkou ke společné radosti z agility.
                Pokud se podrobněji podíváme na výsledky českých reprezentantů, mezi hlavní úspěchy patří 3x zlato, 8x stříbro a 1x bronz. Naší reprezentantce Barboře Mandíkové se dařilo zejména v závodu družstev kategorie LA, kde obsadili 1. místo v jumpingu, 2. místo v agility a v součtu dosáhli na titul 1. vicemistr družstev LA. Chtě nechtě však musím uznat, že i přes nemalé úspěchy české reprezentace letošní ročník ovládli bezesporu Němci, čímž si také zasloužili ocenění nejlepšího státu mistroství.
                Co dodat. Příští rok se máme zase na co těšit a to hlavně z toho důvodu, že putovní vlajka IMCA, PAWC skočila v českých rukou a my máme tu velkou čest uspořádat tento jedinečný závod ve Frýdku Místku po našem.

Letošní EO (23.-26.7.2015) bylo tak nějak výjimečné. Ať už svým průběhem, tak hlavně počasím. Ale hezky popořadě. Tento rok mělo tu čest pořádat Evropský pohár v agility Německo, které zvolilo pro místo soutěže městečko Rieden, přesněji jezdecký areál Gut Matheshof u tohoto malebného městečka. Zdejší rozlehlé louky a přilehlý les byly jako stvořené pro volnočasové aktivity mezi závody a musím uznat, že volba místa se jim opravdu povedla. Běhalo se na písku s geotextílií, na naše poměry trochu nestandardní povrch, takže chvilku trvalo, než se s tím týmy srovnaly. Parkury byly čtyři hezky naskládány vedle sebe. Z tribun tak měl divák možnost sledovat zápolení ve všech kategoriích zároveň. Jako každý rok se účastnili EO zástupci států nejen evropských, ale mimoevropských. Konkurence byla obrovská, jen pro představu kategorie small čítala 196 týmů, medium 182 týmů a large kategorie se zúčastnilo na 399 týmů. Letošní českou výpravu obohatili i dva členové klubu Jumpingdogs, a to v kategorii small Áďa Havlíková s pinčicí Baylies a v kategorii large Bára Mandíková s borderákem Wookieem.

Cesta nebyla dlouhá, přijeli jsme ve čtvrtek ráno, ubytovali se (postavili stany) a seznámili se s okolím. Poté proběhl „meeting“ české reprezentace, následovala veterinární přejímka, trénink a slavnostní ceremoniál. Poté hurá připravovat se na následující náročné dny – každý po svém J.

První závodní den, tedy pátek, byl věnován závodům v družstvech. Zde se české výpravě povedla první senzace, uváděna jako výjimečná, a to kvalifikace dvou large družstev a tří družstev small/medium do finálových běhů družstev, v nichž zářily obě Jumpingdogs reprezentatky. Navíc si čeští vlastenci mohli vychutnat tóny naší hymny za společného zvuku plápolání českých vlajek. Česká repre družstev small/medium se umístila v kvalifikaci na všech třech stupních vítězů. Nemalým úspěchem bylo 2. a 8. místo v katgorii large. To si samozřejmně požadovalo řádné zapití ve večerních hodinách. Podobného názoru byla drtivá většina ze „stanového městečka“ J

Přelom pátku a soboty se dostáváme k méně příjemné výjimečné věci. Počasí. Tento přechod dnů definitivně rozhodl o „životě“ nejednoho výstavního stanu, tak často používaného na agility závodech. Nenadálá změna počasí a především silný vítr prověřil schopnosti každého táborníka ohledně správně ukotveného stanu. Bohužel na tom našem se podepsal vysoký věk a i přes veškerou snahu už se s námi zpátky do Česka nepodíval.

Ale teď zpět k závodům. Sobotní den přinesl náramnou podívanou v individuálních bězích. I zde podala česká výprava úžasný výkon a převedla, že Česká republika i přes svou velikost má stále co kvalitativně nabídnout. Když s dovolením pominu tradičně nadstandartní výkony našich stálých reprezentantů (které budou určitě mnohem poutavěji rozepsáný v „odborných“ článcích) a zaměřím se jen na naše horká želízka z klubu Jumpingdogs, kdy svými čistými běhy si Barča s Wookieem zasloužila kvalifikaci do nedělních finálových běhů jako nejlepší český large. Aďa s Baylies opět předvedla své trisko běhy a díky 6. místu v agility open se taktéž kvalifikovaly za jednotlivce do nedělního finále. Takže si ty naše holky šikovné neodpočinuly ani v neděli. Proto jsme my nezávodící, kteří se o ně starali a hlídali, aby něco nepropásli, museli obětovat za ně a opět museli slaviti. No vítězství se musí zapit

Neděle byla věnována finálovým běhům družstev a jednotlivcům. Jelikož už týmů nebylo tolik, parkur jen jeden, byla neděle uvolněnější a tak nějak si ji divák více užíval. Jedinou nepříjemností byl neustávající silný vítr, který pravidelně co hodinu odnesl některý stan směrem k nebesům, nepočítaje občasnou písečnou bouři, která se zdvihala z parkurů. Ani to však závodníky neodrazilo a byli ochotní podat své nejlepší výkony za každou cenu. Finále družstev bylo již tradičně uskutečněno „parkurovou štafetou“, kdy každý člen ze čtyřčlenného družstva měl vlastní část parkuru a až po jeho celkovém dokončení mohl odstartovat další. Jak se dalo očekávat, zde hrály hlavní roli chyby a odmítnutí. Celkově platilo, že kdo se nediskl, obsadil dobrou pozici. Zde se naší výpravě bohužel moc nedařilo a ani jednomu z kvalifikovaných družstev se nepovedlo proměnit jejich šance. Finálově běhy jednotlivců by se daly shrnout jako hra o setiny, jelikož právě ty rozhodovali o pozicích. I parkury byly spíše stavěny do rychlosti a vytrestali každého, kdo jen trochu některou část podcenil. Pokud se opět zaměřím na výkony našich klubových reprezentantek, opět nemohu nevyzvednout čisté běhy Barči a Wookieeho, dí ky nimž obsadili 16 pozici, což na tak mladého pesana není vůbec špatné. Ádi s Bejkou se bohužel už tak nedařilo a projevila se celková únava a i přes veškerou snahu a nadějně vypadající běhy se holkám nepovedlo doběhnout.

A celkový dojem z letošního EO? Když pominu zmiňovaný devastační vítr a odmyslím ty vysoké teploty a spalující slunce, určitě nelituji, že jsem se mohl opět podívat na tak velké závody, které mají úplně jinou atmosféru, než na jaké jsme v ČR zvyklí. Kde jinde si můžete také prohlédnout elitu v podstatě z celého světa a načerpat nové poznatky nejen okolo psích sportů.

Letošní víkendová intenzivka padla na hodně prosluněný víkend. Sluníčka bylo opravdu hodně a teploty přesahovaly 30 stupňové hodnoty. I přesto jsme si to dokázali užít a kromě složitých parkurů, kde byl kladen důraz na ideální dráhu psa a postavení psovoda, jsme také zvládli i pořádně protáhnout kostru pesanům na skokové gymnastice. Ještěže máme hned vedle ten rybník J. To ocenili nejenom čtyřnožci, ale i ti odvážnější z našeho druhu. Sobotní večer jsme si zpestřili prima grilovačkou, která nám dopomohla načerpat nové síly. Jak je na takových akcích zvykem, když se zrovna neběhá agility, alespoň se o něm zapáleně diskutuje JProstě příjemně strávený víkend.

Sobota 27.6.2015

Poslední předprázdninový víkend byl opět ve jménu závodů a stejně jako před měsícem, i tentokrát je pořádali sedlečtí Flying Paws. Na závody „přes kopec“ vyrazilo několik členů našeho klubu, nadšení už tím, že nemusíme brzo ráno vstávat J Po rozbití základního tábora a nezbytné registraci jsme šli pěkně začerstva studovat zapeklitý první parkur pana Glabazni – začínalo se agility během. Zapeklitý byl minimálně pro mě, jelikož se mi podařilo část parkuru zapomenout. V momentě, kdy jsme už coby diskvalifikovaný, leč poctivě dobíhající tým zpestřili divákům podívanou na nový způsob zdolání houpačky – letem vpřed přímo čumákem do trávy, jsem si říkala, že nám to pěkně začíná a na nějaké umístění nebo získání zkoušky můžu asi rovnou zapomenout…Asi kvůli tomu, že jsem s žádným umístěním nepočítala, ze mě spadla tréma a další DIS se už nekonal, naopak, získali jsme zkoušku a v posledním běhu – jumpingu – jsme se umístili na hezkém 11. místě z 33 týmů.

Nevím, jak ostatní závodníci, ale já jsem se u parkurů docela zapotila…parkury byly běhavé a technicky náročné… možná to bylo i tím krásným slunečným počasím, které skoro celý den panovalo. Jen jednou ten den zapršelo a to tak vydatně, že se i rozhodčí smiloval a paní s pudlíkem dovolil přerušit běh. Jinak ale běhy „odsýpaly“, organizačně byly závody opět zvládnuty na jedničku.

Na bednách vítězů se to „šedooranžovělo“, prostě jsme zas ukázali, že běhat umíme J

V neděli náš klub Jumpingdogs uspořádal předváděcí akci v rámci události Havajské léto v Břeclavi "na lokači" (TJ Lokomotiva Břeclav).

Předváděčka začala 14:45 a trvala přibližně 15 minut. Zúčastnily se tři aktivně závodící týmy. K vidění tak byly výkony precizního šampiona Clea, rychlého a zbrklého Sama a jedné z našich nejmenších Roxy.

Ukázka agility byla doplněna prvky dogdancingu a poslušnosti v podobě krátkého vystoupení mě a Clea.

Celá akce se nesla ve velmi příjemné a přátelské atmosféře a děkujeme mateřskému centru Lvíček Dyjáček za pozvání.

V květnu a červnu se konala další dvě kola kvalifikačních závodů na EO, IMCA a Mistrovství světa FCI.

V květnu se běhalo v Kroměříži, kde se navzdory deštivému počasí výpravě Jumpingdogs poměrně dařilo... 

V kategorii Large závodili Denny a Wookie, oba předvedli několik čistých běhů a umístili se ve zkouškách na 2. (Wookie) a 3. místě (Denny). 

V kategorii small se nejvíce dařilo Bejce, která zaběhla 3 čisté běhy, jeden vyhrála, jednou byla 2. a jednou 3. 

Dále za náš klub závodila Dáda se Smaugem, Zdeněk s Julčou a Adéla s Kissou...

Červen byl ve znamení pekelného horka. Teploty přes 30 stupňů dávaly zabrat nejen psům, ale i nám psovodům. Přesto jsme však bojovali do posledního běhu a přežili jsme ve zdraví !!!    

Za náš klub závodila obvyklá sestava - Bára s Wookiem a Dennym, Zdeněk s Julčou, Dáda se Smaugem a Adéla s Kiss a Bejkou. 

Bylo opravdu hodně náročné udržet koncentraci v tomto extrémním počasí, ale nakonec se to povedlo!!! Odměnou nám byly čisté běhy a některým také nominace na vrcholové akce... 

BÁRA S WOOKIEM SE KVALIFIKOVALI NA EO DO RIEDENU A NA IMCA V RAKOUSKU !!! 

A JÁ S BEJKOU BUDEME REPREZENTOVAT ROVNĚŽ NA EO V RIEDENU A TAKÉ V ŘÍJNU NA MISTROVSTVÍ SVĚTA FCI V ITALSKÉ BOLOGNI !!! 

PS: Kdo nám pojede fandit ??? 

Jaký jiný dárek k narozeninám si může agility nadšenec, jako jsem já, přát a nadělit, než intenzivka s oblíbenou trenérkou, navíc nyní reprezentantkou ČR? Účast byla mezinárodní – těšila jsem se jak na kamarády z Česka, tak i ze Slovenska. Čili jak strávím první víkend v červnu, bylo jasné hned potom, kdy jsem zjistila, že Adéla Havlíková bude intenzivní trénink pořádat. Docela jsem se obávala počasí, propršený víkend by byl hodně náročný pro psovody, tropická vedra zase pro psy.

Všichni účastníci se nakonec dočkali a v sobotu ráno jsme vyrazili směr Nejdek. Intenzivka probíhala na našem domovském cvičáku, takže jsme to neměli daleko. Důvod, proč přijely pozdě holky ze Slovenska, však nebyla velká vzdálenost k nám. Po cestě na cvičák potkaly ztracený pár husky psů, které přece nemohly nechat pobíhat u hranic, naložily je do auta a tak neplánovaně bylo na cvičáku pejsků víc. Vše dobře dopadlo, o psy se přihlásil šťastný majitel – farář ze slovenských Kút.

Adél připravila hodně kratších parkurů, zaměřených jak na techniku, tak na rychlost. Byli jsme všichni moc rádi, že jsme každý vždycky jen chvilku na parkuru, protože se konala varianta počasí číslo dvě. Sluníčko peklo, my se pekli a na oběd se pekly buřty na grilu.  Špekoně byly opravdu za odměnu, parkury byly totiž sice krátké, ale zaběhli jsme jich za ten víkend minimálně patnáct (a každý jsme si dali dvakrát) a byly kolikrát vskutku zapeklité. Před každým parkurem jsme tradičně měli prohlídku, kde jsme špekulovali, jak vést psa ideální dráhou v ideálním čase. Naštěstí jsme měli k ruce Adélu, která nám ochotně pomáhala jak s vymýšlením vedení, tak nás upozorňovala na chyby, které se nám občas podařilo udělat.

Nálada panovala perfektní, parkury  se nám pěkně běhaly, ve volných chvílích jsme šli zvlažit pejsky do sousedícího rybníčku a ještě jsme si stihli i povykládat.

Věřím, že všichni stejně jako já, byli s intenzivkou moc spokojení a těší se na další, kterou naše reprezentantka Adél bude  (snad brzy) pořádat. 

Na 1. ročník juniorského závodu Juniors Czech Cup (aneb "O pohár mládeže ČR) do Kyjova jsem se za klub Jumpingdogs z řad našich juniorek vydala pouze já - Nikol Mrázová. Závody byly limitující pouze věkem a to do 19 let včetně. Byly to tak mé poslední závody, kterých jsem se mohla účastnit jako junior.
Závod přilákal 80 juniorů a dětí svým celorepublikovým formátem, neuvěřitelně krásným zázemím klubu ZKO Kyjov Boršov, nádhernými a štědrými cenami, mimořádným programem (2x agility + 2x jumping) a wi-fi po celou dobu závodu včetně online výsledků. Za zmínku rozhodně stojí také skvělé občerstvení po celou dobu závodu, fotokoutek, skvělá organizace a spousta ochotných pomocníků. O parkury se postarali rozhodčí Jaroslava Podmolová a Petr Rybář.

Čtyři běhy v jeden den, z čehož 2x agility a 2x jumping jsou v současnosti nezvyklým programem závodů a byly velmi náročné jak pro závodníky, tak pro organizátory. Nutno však dodat, že je to skvělý způsob jak ocenit ty opravdu nejlepší z nejlepších.

Již při příjezdu do Kyjovského průmyslového závodu mne velmi příjemně překvapilo zázemí klubu ZKO Kyjov Boršov. Plocha, na které se závody odehrávaly, byla velmi prostorná. Povrch, pokryt krásně posečenou trávou, byl však velmi suchý a tvrdý, což bylo cítit zejména při stavění stanu. Při prezenci jsme dostali kromě prezenční igelitky také šátky pro pejsky s logem závodu, koláček s motivem packy, tričko a náramky se startovními čísly.
První agility parkur, který byl velmi příjemně běhavý, postavila Jaroslava Podmolová. V kategorii medium se Cleovi podařilo zaběhnout krásný čistý běh, který nám získal 2. místo. Za kategorii large jsem startovala se Samem, který nějak pozapomněl slalom, a tak jsme ho opravovali na třikrát. Sic s jednou chybou, ale mnoha trestnými body za čas, se umístil na 15. místě.
Druhý agility parkur, který byl již trochu více technicky zaměřen, postavil Petr Rybář. Cleo opět zaběhl krásný čistý běh a umístil se na 2. místě. Samovi se parkur moc nelíbil, a tak si přidal jednu překážku mimo pořadí, takže bohužel diskvalifikace.
Třetí parkur jumping postavila Jaroslava Podmolová. Cleovi zřejmě nevyšel krok, trošku zapackoval na skoku dalekém, a tak jsme se umístili asi na 7. místě s 5 trestnými body. Sam si opět přidal jednu překážku mimo pořadí, takže diskvalifikace.
Poslední parkur jumping stavěl Petr Rybář. Cleo zaběhl krásný čistý běh, díky kterému se umístil na 1. místě. Sam tentokrát podal krásný výkon, bohužel však zbořil překážku, díky čemuž dostal 5 trestných bodů. Ačkoliv se neumístil na předních pozicích, nasadil naprosto bezkonkurenční čas.
Od poledne nás trápil nepříjemný déšť, což byla jediná vada na kráse jinak úžasných závodů. Bohužel počasí člověk neovlivní, nezbývá než popřát, ať se příští rok vyčasí trochu lépe.

Atmosféra juniorských závodů je trochu odlišná od klasických závodů. Zejména se při přestavbě parkurů tančí na hudbu typu Šmoulové, Macarena atp., což mi dodávalo pocit, že už jsem asi trochu stará

Cleo si díky svým výkonům zajistil umístění v každém vyhlašovaném součtu. Nejdůležitějším byl však součet všech 4 běhů o titul Junior roku, kde získal krásné 2. místo. Odvezli jsme si tak mnoho krásných a hodnotných cen.

Ráda bych poděkovala pořadatelům Flying Paws Sedlec a ZKO Kyjov Boršov za úžasné závody. Jestli tohle byla předzvěst plánovaného Mistrovství mládeže ČR, pak se mají junioři a děti opravdu na co těšit.

Historicky poprvé uspořádal agility klub Jumpingdogs Lednice trojzkouškové agility závody, které se konaly na domácím cvičáku klubu v Nejdku. Tyto závody přibyly k již zavedeným závodům Podpálavská drkotačka a Burčákcup. Účast byla obrovská – přijelo 100 týmů. Všichni doufali, že v tomto období, kdy je počasí tak nepředvídatelné, nebude pršet a závodníci nebudou mít tak těžké podmínky, jako byly na Burčákcupu, který přes tuto nepřízeň uspořádal klub loni na podzim. Počasí však vyšlo jak na objednávku a všichni závodníci si tak odváželi bronz, i když zrovna nevyhráli, sluníčko pálilo jak v létě. Občerstvit se mohli v našem tradičním „cateringovém“ stanu, tentokrát se grilovala cigára, pekly toasty a točila žlutá limonáda.

Slunečný den zahájili závodníci v kategorii A1, kteří jako první vyzkoušeli pěkné běhavé parkury připravené paní rozhodčí Alicí Boháčovou. Všechny parkury byly stavěné tak, aby se prověřily fyzické i technické schopnosti týmů, ti nejlepší byli oceněni v každé kategorii i v každém běhu medailí na památku a pěkným balíčkem od štědrých sponzorů. Díky sehrané spolupráci organizátorů jednotlivé běhy pěkně odsýpaly, takže kolem poledne po odběhnutí posledního běhu posledního závodníka A1 byla vyhlášená půlhodinová pauza, aby byl dodržen předem hlášený časový harmonogram. V závodech se dařilo i domácím týmům, oranžovo-šedá barva se často objevovala na bednách vítězů. Za zmínku stojí splnění podmínky pro udělení titulu A3CH naší Baylies Ike Mark se kterou běhá Adéla Havlíková a splnění poslední zkoušky pro přestup týmu Míši Dostálové s Řízkem a Dády Pekové se Smaugem do nejvyšší kategorie SA3. Svoji první zkoušku kategorie SA1 si splnila Verča Boublíková s Corinkou. Všichni účastníci odvedli opravdu skvělé výkony. Věřím, že všichni závodníci si odvezli kromě již zmíněného opálení i spoustu krásných agi zážitků a přijedou na další závody, které klub Jumpingdogs pořádá. V nejbližší době to bude tradiční Burčákcup – letos třetí ročník. My i náš trávník doufáme, že tentokrát s účastí slunce J

Děkujeme sponzorům Nejdeckého trojskoku:

Psí kusy, krmeni.cz, specific, Irel, Miramar, Leroy, Veterinární ordinace MVDr. Petra Olmová, HTC service, Mapes, 4dox, Racio, Pučálka, U dvou psů, Dokonalá láska, Hafík, Tangerine shop, Krmím kvalitně

Cesta přes celou republiku, zacpané dálnice … I takto začínala cesta na první kvalifikačky do Děčína. Po příjezdu nás uvítal (alespoň mně) důvěrně známý hotel Pošta. Po loňské horor story, kdy jsem nejprve sundávala obrazy ze stěn a poté vyhazovala  pavouka, jsem si na dveřích přečetla, že hotel prošel rekonstrukcí… Hurá pomyslela jsem si… No, tentokrát se však přímo na zdech objevily airbrushové obrazy, které sundat nešly… Naštěstí nebyly tak strašidelné jako rodinka s červenýma očima, která nás pozorovala na každém kroku apod J

Teď tedy k samotným kvaldám. Vyjelo nás poskromnu – Bára s Dennym a Wookiem doprovázená Staňou, Dáda se Smaugem a já jen s Bejkou, neboť Kissátko kulhalo. V pátek se konaly dvojzkoušky, na kterých se dalo něco málo potrénovat, pejsci si mohli vyzkoušet povrch a v sobotu se již začalo běhat naostro „o body“!

Parkury posuzovalo celkem 5 rozhodčích, ale musím říct, že většina z těchto parkurů postrádala hlavu a patu, což alespoň pro mě bylo mírné zklamání.

V sobotu se začínalo Jumpingem, který pro SA a MA stavěla Jitka Maroušková a pro LA Anders Virtanen z Finska. Dalším během bylo agility, které pro SA+MA stavěla Alice Boháčová a pro Large Jiřinka Máčková. Poprvé se mi stalo, že jsem měla lepší pocit z ranní diskvalifikace než s čistého parkuru. Bejka se čistě zaběhlým agility, kde člověku v cestě zavázela spousta překážek, probojovala do finále, které pro mě bylo snad nejlepším během víkendu. Anders Virtanen postavil konečně parkur, který se dal plynule zaběhnout a Bejka v tomto finále obsadila 1. místo.

V neděli se pak běhal další Jumping a Agility, ale velikou nevýhodou bylo nařízení ihned po diskvalifikaci opustit parkur.

Myslím si, že jsme ze sebe všichni vydali maximum, a i když se nám občas nějaká ta chybka vloudila, neudělali jsme ostudu. První kvalifikačky jsou vždy jen rozjezd a už se těšíme do Kroměříže a Brna, kde ještě ukážeme, jak běhají Jumpingdogs.

Výsledky:

SMALL: v konkurenci 120 small psů

Dáda + Smaug – Jumping sobota 11. místo, Jumping neděle 39. místo 

Adéla + Bejka – Agility sobota 6. místo, Finále sobota 1. místo, Jumping neděle 9. místo, Agility neděle – 14. místo, nej čas, ale bohužel spadla laťka

LARGE:

Bára + Wookie a Denny ve velké konkurenci 190 týmů

DENNY - sobota Jumping 47. místo, Agility 87. místo, neděle Jumping 76. místo, Agility 37. místo

WOOKIE – sobota Agility 23. místo, neděle Jumping 81.

Do nedalekého sedleckého klubu Flying Paws se za Jumpingdogs na závody Jarní Tlapkování vydali pouze dva členové - Nikol Mrázová a Petr Sůkal.

Tento závod lákal nejen svými bohatými cenami od sponzora JK Animals, ale také nádhernými poháry a zajímavým programem. Jednalo se totiž o oficiální závody s neoficiální soutěží, a to proto, aby si mohly zaběhat i týmy, které nemají výkonnostní průkaz. Závod tak byl rozdělen na začátečníky a závodníky. O běhavé avšak nikterak snadné parkury se postaral rozhodčí Tomáš Glabazňa. Ve stejném termínu se konaly kvalifikační závody v Děčíně, a tak se kapacitu závodů o fous nepodařilo naplnit. O kvalitní konkurenci však nebyla nouze, všechny účastněné týmy se snažily podávat stoprocentní výkony.

Začínalo se tuneliádou kategorií small. Parkur nabízel více způsobů vedení, byl hodně běhavý a dlouhý, až měli někteří závodníci trochu problém s výdrží. Petr s Roxy si vyběhal krásné 2. místo hned za členem pořádajícího klubu Flying Paws Petrem Vlašicem. V kategorii medium startoval ostřílený závodník Cleo, který doběhl na bramborovém 4. místě. Za kategorii large nás reprezentoval Sam, bohužel však diskvalifikace. K vidění v tomto běhu byly dva týmy, které zapomněly pořadí překážek - včetně mě se Samem. Ačkoliv jsem měla na prohlídku dohromady asi 20 minut (protože mám dva psy startující v různých kategoriích) a s Cleem jsem dokonce doběhla čistě, i přesto se mi se Samem podařilo zapomenout dráhu.

Následoval jumping 1 kategorie small. Když se Petr s Roxy blížili zdárně do cíle, začuchala se Roxinka u slalomu a ukázkově se tam vyválela v nějakém bordýlku, což oba z týmu rozhodilo a došlo k diskvalifikaci. Za kategorii medium nastoupil Cleo, který doběhl krásný čistý běh a získal tak 2. místo. Za kategorii large se Sam znovu diskvalifikoval.

V posledním běhu jumping 2 se Petrovi s Roxy podařil nádherný, rychlý, čistý běh, díky kterému si tak zajistil umístění nejvyšší - 1. místo. Za kategorii medium se Cleovi podařil další čistý běh a doběhl si tak opět pro 2. místo. Sam se bohužel již potřetí diskvalifikoval, chyběla mu dnes trocha štěstíčka. I přesto podával hezké vyrovnané výkony a neshodil ani jednu tyčku.

Díky dvěma čistým běhům se Cleo umístil v součtu jumpingů na krásném 2. místě!

Ze závodů jsme tak odjížděli spokojení a i trošku spálení, což zajistilo krásné letní počasí.

Děkujeme pořadatelům z Flying Paws Sedlec a těšíme se na další závody

18. a 19. dubna 2015 proběhla na našem cvičáku další intenzivka s Luckou Dostálovou.

Lucka si pro nás nachystala pěkné a složité parkury, kde jsme si mohli procvičit nejrůznější záludné situace, které se v současné době objevují na závodech. Lucka si vždycky při prohlídce vyslechla naše návrhy a případně ukázala lepší variantu. Při tréninku se pak věnovala každému týmu zvlášť a vždycky nám dobře poradila jak běhat jednotlivé sekvence, ukázala nám více variant, a doporučila tu, která by pro daný tým byla nejvhodnější.

V sobotu bylo docela chladno a tak se ani nekonal táborák, který se obvykle při dvoudenních intenzivkách dělá. Ale zase jsme si mohli víc odpočinout na další den.

V neděli už bylo celý den slunečno a podstatně větší teplo než v sobotu, na parkuru jsme se i docela zapotili.

Lucka nás dokázala i dobře motivovat, velký úspěch měly vysoké pokuty, které žertem vyhlašovala, pokud někdo opakovaně dělal stejnou chybu či zapomínal pořadí překážek. Většinou to opravdu pomohlo.

Nejdříve jsme procvičovali další sekvence na parkuru, ti šikovnější i celý dlouhý parkur na jeden zátah. Na závěr jsme běhali rovinky, které podle Lucky měly být pro radost pejsků, ale spíše šlo asi o to pořádně prohnat a „dorazit“ páníčky. Kdo udělal chybu, musel běžet celý parkur znovu, což byla po dvoudenním tréninku dobrá prověrka fyzičky.

Všichni jsme z inztenzivky odjížděli spokojení a těšíme se na další.

RK

Zkrocená hora aneb Velká Javořina opět pokořena. Na první jarní sobotu jsme se u nás v Jumpingdogs rozhodli, že budeme pokračovat v tradici výšlapu k vysílači na Javořině, a tak se v dopoledních hodinách sešlo několik členů a přátelů klubu, aby společně se svými pejsky zdolali nejvyšší horu Bílých Karpat. Dobrou náladu všem dodávalo sluníčko, některým i doušek dobré ořechovice, ono brodit se v teniskách místy blátem, místy sněhem není žádná legrace a přece jsme nechtěli riskovat nebezpečné nachlazení Mazáci už samozřejmě byli líp vybavení a my, co jsme byli letos poprvé, si příště vezmeme nejen pořádné boty do sněhu, ale i lopaty a boby, protože jak jsme zjistili, na igelitce nebo na pláštěnce se fakt bobovat nedá . Cíl naší výpravy byla stejně jako loni Holubyho chata, kde nás přivítal XXL pes vlkodav a drzý papoušek. Na chatě jsme se posilnili haluškama a pivem, odpočinuli si a poté, co psi nejmenované členky prohnali místního kocoura, jsme se za velké slávy vydali na zpáteční cestu. K autům jsme dorazili příjemně unavení a šťastní, že se nám podařilo utahat nejen nás, ale i psy.
Procházka se vydařila, vyšlo krásné počasí, příští rok vyrazíme na Javořinu zas, ať z nás a našich uštěkaných miláčků mají naši slovenští sousedé radost .

P&F

Rok se s rokem sešel a v koňské hale jezdeckého klubu Mikulov se opět potkala spousta agility nadšenců, aby si pořádně „zadrkotali“ na Podpálavské drkotačce, pořádané klubem Jumpingdogs Lednice. Letošního ročníku se účastnilo celkem 99 týmů nejen z České republiky, ale i ze zahraničí. Letos soudcovala závody slečna Kateřina Lerlová. Svého úkolu se zhostila na výbornou, závodníci si zaběhli pěkné parkury, na kterých na ně čekaly nástrahy v podobě technických úseků a i na fyzičku náročných rovinek. Běžely se agility, jumping a připravena byla jedna zkouška. Přestože se zúčastnilo tak velké množství týmů, tak díky sehrané organizační základně závody pěkně odsýpaly a již kolem páté hodiny odpolední dobíhal poslední závodní tým svůj poslední parkur. Vyhlašování vítězů probíhalo průběžně, takže se z medailí, pohárů a hodnotných balíčků od štědrých sponzorů mohli radovat úspěšní závodníci již během dne.

Na závody se přihlásily i týmy z řad pořádajícího klubu, nejvíce se dařilo Adéle Havlíkové a Zdeňkovi Dufkovi:

Adéla Havlíková s Baylies Ike Mark – 1.místo agility, 1. místo jumping, součet „Nej fena“ 1.místo

Adéla Havlíková s A3Ch Kiss The Rain Kelečský poklad – 3. místo zkouška MA3

Zdeněk Dufek s Casiopea Aurora Canis Minor – 2. místo zkouška SA3

Pro závodníky i jejich fanoušky bylo připraveno stejně jako loni občerstvení – něco dobrého k snědku i něco na zahřátí v bufetu jezdeckého klubu Mikulov, i když letos závodům počasí přálo, nekonal se ani mráz, ani sníh.

Věříme, že Drkotačka byla tím správným zahájením závodní sezony a že se se všemi týmy uvidíme i napřesrok, kdy budeme slavit půlkulaté výročí těchto závodů.

Komu však přijde rok do konání dalších zimních závodů příliš dlouhý, ten určitě jistě rád přijede na další závody klubu Jumpingdogs již přímo na domovský cvičák JD – v květnu na oficiální Nejdecký trojskok, a nebo v září na neoficiální Burčákcup.

Děkujeme všem našim sponzorům za jejich štědré dary, díky nimž jsme mohli ocenit jak závodníky v každé výkonnostní kategorii, tak i vyhlásit ceny „Nejlepší pes“ a „Nejlepší fena“.

Sponzorové:

Acana, Orijen, Psí kusy, Publicity wear, Moravíno, Ostro, krmeni.cz, FajnSlevy.cz, Nakladatelství JOTA, s.r.o., SPECIFIC®, Calibra, Pro krmivo, Nakladatelství Plot, Stillus s.r.o., VmVet, Nativia, Irel, 4feet, Obojky Parcoll, Obojky Blackberry, Veterinární ordinace MVDr. Jiří Krabička, Veterinární ordinace MVDr. Petra Olmová, BS vinařské potřeby s.r.o., VZP, Zero DC s.r.o., Mira Mar, Christeyns, KRKA, Aveflor, HTC servis, Leroy Cosmetics s.r.o, CZECH DOG s.r.o., Tekro, spol. s r.o., Mapes, Racio, Regraf, 4dox , Martypet